Král Zdeněk | Magnificat pro smíšený sbor a varhany

Autor o skladbě Magnificat:
MAGNIFICAT je chvalozpěv zpívaný Pannou Marií při návštěvě u sv. Alžběty před
narozením Ježíše Krista. Přestože nejsem praktikující křesťan, jsem pokřtěný a jako
malý jsem do kostela chodil. A toto prostředí ve mně zanechalo hluboký dojem, zejména
po hudební stránce. V pozdějším věku, spolu s vlivy duchovních nauk, které po roce 1989
do Česka přišly, se ve mně slilo několik duchovních proudů, které vykrystalizovaly v můj
současný spirituální postoj ke světu a životu.
Skladba Magnificat pro smíšený sbor a varhany má pět částí, jež jsou psány tak,
aby spolu hudebně souvisely a vytvářely hudební dramaturgii jako celek. Dvě části jsou
a capella a první, třetí a pátou část doprovází varhany. Když jsem skladbu psal, neměl jsem
na mysli kostelní varhany, ale z praktických důvodů spíše jakýkoli klávesový elektronický
nástroj, který by zněl jako varhany a byl dostatečně zvukově kvalitní. To ovšem nebrání
tomu, aby skladba byla hrána i v kostele a s doprovodem varhan kostelních. Akustika
kostela totiž se svým delším dozvukem je pro skladbu příznivější než například zvukově
„suchý“ sál kulturního domu. Věřím ovšem, že lze skladbu zazpívat dobře všude a že se
bude těšit nadšenému zájmu publika tak, jako tomu bylo, když skladbu premiéroval
a několikrát reprízoval sbor Musica da camera Brno pod vedením Martina Franzeho.
Skladba měla premiéru na přehlídce pěveckých sborů Okolo Jevíčka v roce 2019,
v srpnu téhož roku byla nahrána na CD s názvem MISSA BREVIS a pár měsíců poté
zvítězila jako nejlepší skladba vážné hudby za rok 2019, když získala prestižní cenu Classic
Prague Awards.
Když jsme nahrávali Magnificat na CD MISSA BREVIS, na konci první části jsem vždy
sboru říkal: tady vychází slunce, všechno špatné je pryč. A na konci páté části, resp. na závěr
celé skladby: tady se navracíme k Bohu, k Přírodě a vše, co nás trápí, se zdá být pomíjivé,
malé a nedůležité vůči věčnosti… Když skladbu budete zpívat s těmito emocemi, musíte
v publiku najít odezvu a vnitřní napojení.
Zdeněk Král